Hospodářská minulost

Jak již bylo zmíněno , počátky osídlení jsou spojeny s využíváním přírodních zdrojů sledované oblasti. Dokumentují to různé nálezy zařízení, která sloužila k těžbě stříbra a zlata. Po rýžování zlata jsou dodnes patrné známky podél řeky Ostružné, kde se nacházejí četné sejpy. S usazováním obyvatel rostly nároky na potraviny, a proto se zde začalo rozvíjet typické podhorské zemědělství, které však bylo v místních drsných klimatických podmínkách na půdách nižší bonity velmi náročné a málo výnosné.

Osadníci postupem času upustili od rýžování zlata pro nedostatek přírodních zdrojů a již od raného středověku se stala předmětem zájmu těžba žuly. Těžba byla poměrně snadná díky povrchovým nalezištím. Největší prosperita kamenictví byla ve 20. a 30. letech 20. století. Kameníci byli dobře placeni. V době znárodňování začala těžba upadat, největší ztráty však kamenictví postihla světová hospodářská krize. Otevřený zůstal jediný lom – Smrčí. Po 2. světové válce byla těžba obnovena pouze v lomu U Jirků. Práce zde skončily v roce 1958. Lom Smrčí funguje dodnes.

V roce 1838, kdy hrabě Karel z Pöttigu prodal kolinecký statek hraběti Ludvíku Taaffe, který jej spojil s Nalžovy, činila celková rozloha panství 1374 jiter (790 ha) dominální a 1711 jiter ( 984 ha ) rustikální půdy. K velkostatku patřily 4 sídla - Kolinec (Kollinetz), Ujčín (Autschyn), Konín (Konin), Vlčkovice ( Weltschkowitz ) se třemi dvory ( Kolinec, Ujčín, Vlčkovice) a 2 revíry – kolinecký a vlčkovický o rozloze 675 jiter (388 ha) lesních ploch (Státní okresní archiv Klatovy). Většina z 1472 obyvatel pracovala v zemědělství a lesnictví. Dále pak pěstovali pstruhy. Velkostatek měl 17 rybníků, do nichž nasazovali pstruhy z řeky Ostružné (pozn. dříve proto nazývaná Pstružná).

V obci existoval pivovar, vínopalna, cihelna a papírna, která byla v držení papírenské rodiny Bleningerů. Na počátku 20. století vznikl v Kolinci lihovar, který však roku 1967 zaniká.

Pivo se na Kolinecku začalo vařit koncem 17. století, jednalo se o panský pivovar, kde roku 1698 hrabě Quido Terzi di Sissa nařídil dodávku piva do kapucínského kláštera v Sušici. V roce 1837 vyráběl pivovar na 1 várku 8 sudů a 2 vědra piva a měl povolené volné ledování na rybníku Ovčák a ve Vlčkovicích. Sud piva se prodával za 6 zlatých. V roce 1937 koupil celý podnik pivovar v Českých Budějovicích. Ten rozprodal pozemky a v pivovaru zřídil sklad piva, které bylo rozváženo do celého okolí. Sklad byl 1. 4. 1951 zrušen a pivovarské prostory byly předělány na obytné místnosti.

Údaje o kolineckém pivovaru v době nejvyšší produkce: 1710 – 128,5 čtyřvěderních sudů piva, 1711 – 133 čtyřvěderních sudů piva, 1712 – 147 čtyřvěderních sudů piva. (Pozn.: 1 čtyřvěderní sud = 128 pint = 2,48 hl).

Papírna vznikla v Kolinci 24. ledna 1786. Papírník Adam Tauer ji zřídil na místě starého mlýna. Dřevo bylo odebíráno z panských lesů a výrobky byly označovány hraběcím kolineckým znakem. Poštovní, konceptní, kancelářský a hrubý papír byl expedován především do Prahy. Produkce v 18. století činila pouhých 147 balíků ročně. Do roku 1900 papírna několikrát změnila majitele a do výroby přibyl ještě regálový a obalový papír. Počátkem minulého století byl objekt přestavěn na mlýn a pilu. V roce 1948 byl mlýn znárodněn, končí zde veškerá výroba a budovy jsou přestavěny na obytné místnosti.

V roce 1959 postavily Západočeské papírny halu u vlakového nádraží, která sloužila k odkorňování dřeva, jenž bylo určeno k výrobě celulózy v plzeňské papírně. Do roku 1976 provozovna zaměstnávala 26 pracovníků, poté je však podnik zrušen, objekty odkupuje kolinecké JZD a zavádí zde přidruženou výrobu.

Kolinecký hospodářský lihovar založil roku 1906 hrabě Taaffe. V roce 1921 bylo založeno kolinecké družstvo, které lihovar od obce koupilo. Počátkem 40. let sem dodávalo družstvo suroviny, brambory a ječmen a lihovar s moderním strojním a technickým zařízením produkoval v průměru 10 hl čistého lihu . Za 2. světové války se přestalo pálit a objekty spalovny chátraly. Roku 1951 zde byla zřízena lisovna na zpracování lesních plodů a ovoce. V roce 1967 koupilo lisovnu družstvo Jednota Klatovy, které budovy přeměnilo na sklad průmyslového zboží a sklad ovoce a zeleniny. Dnes se tu nachází sklad zeleniny a sklad výkupu ve vlastnictví Západočeského konzumního družstva.